Naše OVVR

27. ledna 2008 v 16:52 | CoolKatherine |  Becky Betafor
OVVR jsme skládaly 23. 9. 2007 ve Skaličce u Hranic na Moravě. Rozhodčím byl Jan Martoni a organizovala je paní Soňa Sehnalíková. Zkoušek se zúčastnilo 19 pejsků a jenom dvěma z nich se nepodařilo zkoušky dokončit.

Ráno jsme brzo vstávali, protože jsme odjížděli z výcvikového tábora ve Větřkovicích do Skaličky. Počasí nám naštěstí přálo, sice byla trochu zima, ale celou dobu nám svítilo sluníčko, což přidávalo všem na náladě.
Po všech nutných formalitách jsme si všichni stoupli do řady a losovali jsme čísla, v jakém pořadí se zkoušky zúčastníme. Protože nás bylo 19, rozdělili nás na dvě skupiny. Přála jsem si jít v té první, protože kdybych čekala v té druhé, tak to moje nervová soustava asi nevydrží a Becky se unudí k smrti - ji nějaké zkoušky vůbec nezajímaly a celou dobu toužebně koukala do rybníka! Měla jsem šťastnou ruku a z klobouku jsem vytáhla číslo 9 - takže jsme byly v první skupině a všechny úkoly jsme plnily jako poslední…
Stojíme s Becky jako druhé z leva. Není to moc vidět, ale Becky je otočená k rybníku za námi a zkouška povahy ji vůbec nezajímá...;-)
Zkouška povahy proběhla klidně a poté jsme se odebrali do oplocené obory. Dali nám pokyn, abychom pejsky pustili, aby mohla proběhnout zkouška chování po výstřelu. Noo…určitě si dovedete představit, jak to vypadalo, když bylo 9 LOVECKÝCH psů puštěno v ohradě plné zvěře (na horizontu jsem chvilku před tím viděla běžet srnu). Ozval se výstřel a všichni si pejsky chytali…jen já jsem nemohla Becky najít. Ta příšera si šla na procházku a vůbec ji nezajímala nějaká střelba. Naštěstí se vrátila do limitu 5 minut, takže jsme obdržely známku 2. To už mi tekly nervy...Na aport jsem šla jako spráskaný pes s tím, že pokud mi pes zase zdrhne, tak je vyhozených 800,-. Tentokrát mě Becky mile překvapila. Po vypůjčeném dummíkovi se vrhla jako střela a ve vysoké trávě ho hledala tak dlouho, až mi ho krásně přinesla. Ovšem pan rozhodčí tvrdil, že dummu dvakrát přeskočila…takže za aport 4, za nos 3. Zlepšilo mi to náladu a na chůzi u nohy s vodítkem a bez jsem se začala i těšit, protože tohle jí na výcviku šlo. To jsem ale neměla dělat - jakmile jsem Becky odepla z vodítka, tak zabořila nos do země (a prý ho má špatný, to určitě :-) ) a poodběhla ode mě. Zpátky na vodítku šla půl těla přede mnou, takže známky 2 a 3. K rybníku na disciplínu aport z vody jsem se ploužila jako mrtvola, zatímco Becky táhla jako kůň a těšila se, že ji konečně do toho rybníka pustím. Měla jsem jen strach, aby si s dummíkem v tlamě celý rybník nepřeplavala, než mi ho milostivě aportuje. Ale byla šikovná, do rybníka se vrhla jak velká voda :-) (ochota k práci ve vodě za 4) a dummíka mi vzorně přinesla. Bohužel ho pustila dřív a on mi vypadl z ruky, takže aport z vody máme za 3 :-(. To mě trochu mrzelo, protože tohle Becky umí na 100%. Pak už se ohodnotila ochota k práci celkově a kontakt s vůdcem a BYLO TO!
Když se všechno vynásobilo, sečetlo a podtrhlo, tak to udělalo 179 bodů. Dokonce jsme ani nebyly s Becky poslední, ale někde v půlce seznamu. Dostaly jsme diplom, razítko do PP a jely zpátky do Větřkovic, kde na nás už netrpělivě čekala maminka. OVVR jsme úspěšně zvládly (i když s odřenými oušky) a já už jsem začala shánět informace o výstavách. CK
Další fotky najdete tady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama